KOSTEL NEJSVĚTĚJŠÍ TROJICE NA VELKÝ PÁTEK OTEVŘEN!
ŽACLÉŘSKÝ KOSTEL UKRÝVÁ UNIKÁTNÍ PAMÁTKU, OJEDINĚLOU NEJEN V ČESKÉM MĚŘÍTKU
K tradici velikonočních svátků neodmyslitelně patří zpřístupňování božích hrobů, symbolických výjevů božího ukřižování a zmrtvýchvstání, zpodobnění místa, kam bylo uloženo tělo Ježíše Krista po ukřižování na Golgotě. V žacléřském kostele Nejsvětější Trojice nalezneme boží hrob v postranní loretánské kapli a je zcela výjimečný i v evropském měřítku svým provedením ve formě podsvícené skleněné mozaiky. Do dnešních dní uvádí příchozí v úžas jeho podmanivý vzhled a promlouvá biblickou symbolikou. Tvoří jej mozaika různobarevných skleněných kamenů/korálků, přičemž celkový dojem umocňuje podsvícení v zadní části.
Mozaikové boží hroby
Obdobných božích hrobů provedených stejnou technikou a pocházejících ze stejné dílny nalezneme na území Čech jen hrstku, několik málo se jich dále dochovalo v Rakousku a Německu. Původ žacléřského božího hrobu byl dlouho zahalen tajemstvím. Tradovalo se, že jej vyrobili žacléřští skláři, nebo byl kostelu darován majiteli sklárny. Pátráním v archivních dokumentech a badatelskou prací se podařilo zjistit, že tato mistrovská práce pochází z dílny Emila Zbitka z Nových Sadů u Olomouce.
Rodina Zbitkových se věnovala výrobě skleněných mozaik, transparentních mozaikových božích hrobů a lurdských jeskyní od pol. 19. st. do zániku firmy v roce 1922. Své výrobky nabízela po celé rakouské monarchii a jeden takovýto oltář firmy Zbitek daroval papež Lev XIII. roku 1888 tuniské katedrále v Kartágu. Zájemci si mohli vybírat z několika katalogových provedení i velikostí dle finančních možností. Díla byla mobilní a snadno rozebratelná. Skleněné kameny použité pro mozaiky firma Zbitek odebírala z jabloneckých skláren. Naše boberské sklárny byly v majetku jabloneckých sklářských průmyslníků, a je tedy pravděpodobné, že jednotlivé skleněné části pocházejí také mimo jiné ze skleněných tyčí zhotovených v našich končinách.
Žacléřská dominanta loretánské kaple
Žacléřský boží hrob sestává z tmavého prostoru s tělem Krista ve spodní části, zadní část pomyslného hrobu zdobí paprsky tvořené čirými broušenými skleněnými kameny. Je orámován pravidelným ornamentem s květinovými motivy z barevného i čirého broušeného skla. Ve střední části se nachází archa úmluvy vykládaná různobarevným broušeným sklem. Nad archou se tyčí kříž se zavěšeným hávem, jakožto symbol plátna, do kterého bylo zahaleno tělo Krista po sejmutí z kříže. Z kříže dále vychází paprsky slunce a pestrobarevné květinové motivy, představující naději a znovuvzkříšení. Po obou stranách kříže klečí modlící se andělé, odění do pestrých šatů, tvořených barevnými sklíčky od modré barvy, přes červenou, žlutou až po zelené tóny. Andělské tváře a ruce jsou zdařilými a citlivě provedenými podmalbami na sklo.
Pro umocnění dojmu byly tyto oltáře umísťovány do temných prostor bez oken, jako je tomu i v případě Žacléře. Každý mozaikový motiv je důmyslně sestaven ze skleněných kamenů různých barev, tvarů i velikostí. Nalezneme zde části lámané ze skleněných tyčí, broušené kameny kulaté, oválné i čiré skleněné destičky. Jednotlivé skleněné kameny jsou upevněny v prohlubních na černém kartonu pomocí nití a drátků. Jen postavu jednoho z andělů tvoří více než 1000 skleněných kamenů. V minulosti býval oltář ze zadní strany podsvícen petrolejovými lampami, po elektrifikaci slouží jako zdroj světla elektřina.
Mozaikových božích hrobů se na území Čech, Německa a Rakouska dochovalo v dobrém stavu jen několik málo. Nalezneme je kupř. na českém území v kostele sv. Mořice v Olomouci, v Doudlebech, Kaplici, Černém v Pošumaví, na Slovensku např. v Kežmaroku, v Bavorsku v Iffeldorfu, Rommelsriedu, Darshofenu, v rakouském Mondsee, některé nebývají instalovány trvale. V Žacléři jej můžete obdivovat v loretánské kapli, kde je umístěn nastálo. V období velikonočních svátků jej kostelnice, paní Salwenderová, zpřístupní veřejnosti ve Velký pátek dne 2. dubna od 13 do 16 h. Využijte proto příležitosti a prohlédněte si toto krásné dílo, které je ozdobou žacléřského kostela již více než 100 let.
Eva Rennerová, Městské muzeum Žacléř
